KONEKTOR – Spojení těch nejlepších

Poptávka vyvolala nabídku a nabídka používá reklamu. Kapitalismus funguje!

Někomu sníh vadí, někdo ho má rád a někdo ho dokáže skvěle využít. Prodejna Ridentity ve Slezské ulici, která se specializuje na lyže pro extrémní lyžování, neváhala a vybudovala si přede dveřmi ze sněhu jako reklamní poutač akrobatický můstek. Zároveň přitom uklidila chodník a přechod.

Nahrávací společnosti u nás i ve světě se nám neustále snaží namluvit, že kopírování zabíjí hudbu. Bodejť by ne, jde jim o kšeft. Do této kampaně se jim ovšem podařilo zapojit i některé hudebníky. Ti tak jdou sami proti sobě.

Ve Velké Británii zveřejnili jednoduché srovnání toho, kam plynou v současnosti peníze v hudebním byznysu. Tedy v dobách, kdy je možné vypalování, stahování a sdílení zdarma. Od roku 2004 do roku 2008. A světe div se – jediný, kdo přichází o peníze, jsou nahrávací společnosti. Naopak zisky hudebníků výrazně rostou – především za živé vystupování.

Mimochodem skvělá zpráva pro reklamní agentury. Znamená to, že klesá význam těch, kdo obsah pouze zprostředkovávají a prodávají. Roste význam toho, kdo obsah vytváří.

http://herd.typepad.com/herd_the_hidden_truth_abo/2009/11/the-real-value-of-content.html

Česká republika si na mezinárodní scéně nevede právě dobře. Vláda padá během předsednictví Evropské unie, prezident si vede svojí vlastní (dosti rozporuplnou) agendu, žádný jednotný plán komunikace České republiky buďto neexistuje nebo ho nikdo nedodržuje. Vysíláme navenek tak odlišné signály, že je není nikdo schopen a ochoten „číst“ (jak diplomaticky naznačil i ministerský předseda Švédska, země, která nastoupila v řízení EU po nás).

Přesto je tu jedna skupina, která Českou republiku navenek reprezentuje vzorně. Jsou to lyžaři. Jak známo, u nás lyžuje skoro každý a aktivních lyžařů v přepočtu na hlavu je u nás více než v Rakousku nebo skandinávských zemích. Je to zkrátka oblíbená kratochvíle. Jakmile to začalo být možné a ekonomicky zvládnutelné, vyrazili čeští lyžaři i do zahraničí. Proč v Krkonoších drhnout stále dokola těch pár sjezdovek, když venku jich čekají stovky a tisíce. A tak čeští lyžaři vyrazili do světa. Najdete je v Rakousku, Itálii, Německu, Francii, ale i ve Španělsku, v Andoře, na Kavkaze, v nově budovaných lyžařských centrech v Rumunsku a v Bulharsku a občas ještě dál. Všude tam, kde je sníh a nějaké ty hory.

Vytrvalost českých lyžařů je úžasná. V Rakousku otvírají sezónu. Zajeďte si v listopadu na ledovec a většina lyžařů tam budou Češi. V Itálii ji zavírají. Poslední lyžaři na jarních svazích jsou opět bezpochyby Češi. A v cizině je právě proto milují. Čeští lyžaři mají několik výhod: jsou zkušení a umí lyžovat. Nezpůsobují tolik problémů či dokonce nehod. Nestává se jim, že by na svahu přecenili své síly a jako začátečníci se vydali na nějakou černou sjezdovku. Mají kvalitní vybavení. Nerozpadá se jim na sjezdovkách vázání a když, tak si ho umí opravit. A hoblují svahy od rána do večera a od podzimu do jara. Nevadí jim mlha, led, vichr a sníh. Jdou lyžovat, i když ostatní jsou zalezlí v hotelu. Pravda, jsou spořiví a často obědvají na svahu chleba s paštikou. Ale někde spát musí, něco snědí a vypijí a samozřejmě si kupují permice. Hoteliéři i vlekaři v nich mají prostě jistotu. Když je sníh, Češi přijedou. Čeští lyžaři zůstávají konstantou oblíbenosti ČR v zahraničí a pomáhají tak udržovat dobrý obraz České republiky i v dobách, kdy se jinak nedaří.

V dobách krizové komunikace se má každá firma, značka či třeba politická strana soustředit na to, co jí jde dobře, v čem je silná. Česká republika je silná v lyžařích. Možná by je měla posílat na jednání místo politiků a diplomatů. Tedy aspoň do míst, kde je sníh.

psáno pro HN