KONEKTOR – Spojení těch nejlepších

Hlavní město Praha už od srpna vede kampaň za čistou a zelenou Prahu. Už od srpna po pražských ulicích, parcích a náměstích můžeme vídat billboardy, plakáty, cedulky a letáky, informující nás o tomto projektu. Více zeleně, více dětských hřišť, více laviček v parcích, zřízení linky zeleného ombudsmana a tak dále. Zdá se, že se jedná o bezpochyby bohulibý projekt. Praha rozhodně více čistoty a zeleně potřebuje.
Je tomu ale skutečně tak?
Autoři celého projektu se dopouštějí něčeho, co by se v reklamě stát nemělo – říkají něco jiného, než co si myslí. To by jim v komerční reklamě nikdy neprošlo.
Podle definice je reklama informace. Informace určená nám, tedy lidem, spotřebitelům, zákazníkům, občanům. Informace, která nám má pomoci orientovat se lépe na trhu nebo ve společnosti. Formu reklamy pak reguluje jednak zákon, jednak etický kodex reklamy. Obě tyto instituce pohříchu regulují
a upravují pouze reklamu komerční. Všechny další druhy reklamy zcela pomíjejí. Podle našich zákonů je reklama pouze a výhradně komerční sdělení. Co potom ale reklama politická, reklama dobročinná, reklama ve veřejný prospěch? Tyto formy reklamy žádné regulaci nepodléhají a jejich tvůrci si mohou dělat, co se jim zlíbí. Podle toho to také často vypadá.
Reklama na projekt Čistá a zelená Praha je reklama ve veřejný prospěch. Tedy měla by být. Taková reklama nás informuje o nějakém veřejně prospěšném projektu nebo nás informuje například o možných důsledcích našeho chování ať už s negativním nebo pozitivním dopadem. Do této kategorie patří veškerá oznámení o projektech od místní samosprávy až po vládu, kampaně za bezpečnější dopravu, kampaně proti drogám a alkoholizmu, ale například
i soukromé kampaně na podporu fair trade, kampaně typu „Jděte k volbám“
a podobně.
V Praze se staví nová dětská hřiště a u nich se objevuje cedulka Za čistou
a zelenou Prahu. V Praze se opravují chodníky a u nich se objevuje plakát Za čistou a zelenou Prahu. Nic proti tomu. Až dosud vše v pořádku. Jak si ale vysvětlit, že například v pražské Stromovce se na desítkách, možná stovkách laviček objevuje ta samá cedulka? Ty lavičky tam stojí už léta. Někdo musel do opěradla lavičky vyfrézovat prostor pro zapuštění cedulky, cedulku tam zasadit, zakrýt ji plexisklem a neméně pečlivě plexisklo přišroubovat. Co nového nám, občanům tahle akce přináší? Někdo ji musel zadat a někdo ji musel zaplatit. To není výstavba nových laviček, to hraničí s poškozováním těch starých. Tady reklama nepřináší žádnou novou informaci. Tady se někdo pomocí kampaně snaží zviditelnit. Čirou náhodou v době, kdy se měly konat parlamentní volby. Naskýtá se otázka Cui bono? V čí prospěch? Ve prospěch nás, občanů rozhodně ne. Ale když někdo dělá z lidí blbce, vždy se mu to dříve či později vrátí.
psáno pro Hospodářské noviny