KONEKTOR – Spojení těch nejlepších

Politické tahy a prohlášení Jiřího Paroubka jsou často komentovány jako „obraty o sto osmdesát stupňů“, „naprostá změna směru“ a podobně. Je mu vytýkána diskontinuita v komunikaci, nevěrohodnost a názorové veletoče. Radar, předčasné volby, rozpočtový schodek a další, to jsou témata, ke kterým se vyjadřoval jednou tak a podruhé jinak. Jak to vypadá, podíváme-li se na věc optikou komerční komunikace? Jsou signály, které Jiří Paroubek vysílá, skutečně zcela v rozporu? Je jeho celková komunikace s námi jako s veřejností opravdu každou chvíli jiná? Nebo vychází z nějakého stále stejného základu?
Značka Honda ve Velké Británii již několik let vede každý rok extrémně odlišné kampaně od těch předchozích. Jednou je to kreslený videoklip, jednou zvuky auta zpívané pěveckým sborem, jindy naživo přenášená reklama, uskutečněná v reálném čase. Tyto kampaně jsou velmi výrazné a velmi úspěšné. V našich hlavách se po shlédnutí několika takových kampaní skládá dohromady obrázek značky Honda jako značky, která je novátorská a která zkouší stále něco jiného. Toto vnímání značky se pochopitelně přenáší i na jednotlivé výrobky: auta, motocykly, čluny, letadla, motory a další a další produkty. Logicky předpokládáme, že značka, která zkouší stále něco nového v komunikaci, zkouší nové postupy i v technologickém vývoji, a že její produkty tedy budou novátorské i technologicky. Ten spotřebitel, který o novinky v technologii stojí, se pak zajímá o výrobky Hondy. Ten, který chce mít svou starou dobrou jistotu, jde pochopitelně za jinou značkou.
Pan Jiří Paroubek (pravděpodobně intuitivně) komunikuje v širším obraze podobným způsobem. Je vždy proti všem. Vždy si najde způsob, jak se postavit proti těm ostatním, proti establishmentu. Na komunikační úrovni tedy zůstává vždy na straně těch, kdo se cítí být poškozeni či utlačováni establishmentem, ať je jakýkoliv. Na straně těch, kdo jsou neúspěšní a tento neúspěch kladou za vinu nikoli sobě, ale svému okolí, společnosti, systému. Tuto poměrně velkou skupinu lidí zdánlivé názorové veletoče pana Paroubka neodrazují. Je naopak utvrzují v tom, že zůstává na jejich straně. Že se „nenechal semlít systémem“, že to všem ostatním „zase pěkně natřel“. Z hlediska komerční komunikace je tedy základní vzkaz, který pan Paroubek vysílá, stále stejný. Jeho komunikace je kontinuální. Problém je v tom, že pan Paroubek není značka. Pan Paroubek není firma, jejímž jediným účelem je přinést zisk svým majitelům. Pan Paroubek je předseda jedné z největších politických stran v této zemi. Jeho zájem by měl být také alespoň trochu zájmem státnickým, s přesahem momentálních stranických potřeb a s výhledem do budoucna. To ale není problém komunikace.
psáno pro Hospodářské noviny