KONEKTOR – Spojení těch nejlepších

Všichni víme, co je to ideologie. Spousta z nás pod jednou takovou prožila část svého života. Všichni si dokážeme představit, že svoji ideologii má náboženství, politická strana nebo třeba právě komunismus. Ale má svou ideologii kapitalismus?

Mnoho lidí tvrdí, že kapitalismus je v zásadě založen jen na volné hospodářské soutěži. Že pro něj žádná ideologie není potřeba. Že „neviditelná ruka trhu“ sama od sebe všechno srovná. Že se jedná pouze a výhradně o síť ekonomických vztahů. Levně nakup, draze prodej. K tomu žádné „názory, hodnoty, postoje a ideje“ (část definice ideologie) nejsou potřeba. Každý se prostě chová tak, aby to pro něj bylo výhodné a ve finále je to výhodné pro nás pro všechny. Je tomu skutečně tak?

Kdyby tomu tak skutečně bylo, fungoval by kapitalismus stejně báječně ve všech zemích, kde mají demokracii a volný trh. Všechny tyto země by byly skvěle rozvinuté, jejich ekonomické ukazatele by byly na špičce a jejich obyvatelé by užívali všech výhod z toho vyplývajících. Ale ono tomu tak není.

Po světě je spousta zemí, které mají volný trh a nějaký ten stupeň demokracie už po celá desetiletí. Ale nijak zvlášť dobře se jim nedaří. Jejich ekonomická úroveň je nízká, jejich obyvatelé jsou chudí, jejich ekonomiky zaostávají. Přitom se tam všichni snaží „levně nakupovat a draze prodávat“. Asi to ale nestačí.

V těch nejrozvinutějších kapitalistických zemích totiž převládá jiný přístup. Samozřejmě není jediný, je ale většinový a rozhodující. Tento přístup se dá jednoduše shrnout do věty:„za dobrou práci dobrou odměnu“. Já něco dobře vymyslím, dobře udělám, někomu jinému dobře posloužím a za to si nechám dobře zaplatit. Kvalita za kvalitu. Podstatou amerického snu není všem draze prodat, co jsem levně koupil. Jeho podstatou je vlastní pílí a vlastním úsilím se vypracovat nahoru. Díky své dobré práci zbohatnout.
Není náhodou, že ty nejrozvinutější a nejúspěšnější kapitalistické země mají často silnou protestantskou tradici s jejím důrazem na individualitu na jedné straně a na morálku na straně druhé. Ostatně Masarykovo heslo „nebát se a nekrást“ má podobné kořeny.

Neznamená to, že v rozvinutých kapitalistických zemích nenarazíte na někoho, kdo vám bude chtít draze prodat nějaký šunt. Ale celkový étos, převažující VÍRA v to, jak by se měl člověk chovat, je ta, že by měl poctivě makat, aby vydělal hodně peněz. A ne hledat cestičky, jak to udělat co nejsnáze a nejrychleji. A to je ideologie kapitalismu. V zemích, kde ji vyznávají, se mají nejlépe. V zemích, kde vyznávají metodu „levně koupit, draze prodat“ se dobře nemají. A co my? My jsme jako obvykle někde uprostřed. Což není dobrá vyhlídka do budoucnosti.